FARNÍ KOSTEL - NAROZENÍ PANNY MARIE V HOŘICÍCH
Dne 17.srpna 1738 postihl Hořice jeden z nejničivějších požárů v celé historii, který měl za následek zničení kostela i s farou, školy, radnice, městského i panského špitálu, shořel i starobylý orloj a žár roztavil chrámové zvony. Oheň si vyžádal 5 lidských životů. Katastrofa však vzápětí vyvolala vlnu dobročinosti. Vrchnost poskytla peníze a dřevo na novou stavbu, pomohla i okolní města. Problém ale nastal s konáním bohoslužeb, které v období baroka tvořily nezbytnou součást součást každodenního života. Požár poškodil dosavadní městský chrám natolik, že v něm nebylo možné mše sloužit, přičemž nedaleký kostelík sv.Gotharda právě procházel stavebními úpravami. Ty musely být proto s největším urychlením dokončeny, aby mohl být už týden po požáru vysvěcen. Téměř okamžitě však město podniklo i příslušné kroky k zajištění stavby nového kostela. Návrh byl svěřen, pravděpodobně samotným pražským arcibiskupem Mořicem Gustavem, hrabětem z Manderscheidu, jakožto správcem hořického nadačního panství, přednímu baroknímu architektu Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi (1689 - 1751). Ten urychleně zhotovil plány, v nichž počítal s velkorysou stavbou, která by nahradila starý kostelík, jenž nemohl dostačovat potřebám rozrůstajícího městečka. Celkové výdaje na stavbu dosáhly 19 977 zlatých. Pouze věž zůstala zakryta provizorně stanovou střechou - nová cibulová báň s křížkem z dílny mistra Ignáce Klementa z Chrudimi byla osazena až 29.října 1748. Dientzenhofer se o stavbu hořického chrámu staral velice pečlivě, jak je zřejmé z několika jeho dopisů, které v průběhu prací zasílal do Hořic. Kostel dvakrát vyhořel - v roce 1778 a 1838, ale pokaždé byl obnoven. Po roce 1989 byl nákladně opraven do dnešní podoby. Do kulturní historie se kostel zapsal 21.listopadu 1820, kdy zde byli oddáni rodiče Bedřicha Smetany. Ve štítu kostela je osazena 8m vysoká madona z roku 1926, vynikající dílo profesora Václava Suchomela. Stěny kostela zdobí obrazy křížové cesty z roku 1860 od slavného hořického malíře Petra Maixnera, většina dřevěných soch z 18. - 19.století je dílem novopackého řezbáře Antonína Suchardy, strop a částečně i stěny jsou bohatě zdobeny freskami z konce 19.století, které provedl pod odborným dozorem Václava Weinzettla novobydžovský malíř Ludvík Nejedlý. Mohutný oltář zobrazuje Narození Panny Marie a je dílem vlašské školy 18.století. Nejstarší a necennější památkou v kostele je cínová křtitelnice z 16.století. V dlažbě kostela je zapuštěno pět hladkých náhrobních desek, kryjících otvory krypt, v nichž jsou uloženy ostatky členů zdejší vrchnosti. Chrám je krom pravidelných bohoslužeb využíván díky své vynikající akustice k pořádání občasných koncertů nejen chrámové a varhanní hudby. Prostranství kolem kostela se v průběhu doby stalo lapidáriem barokních soch, když jejich původní stanoviště zanikla, nebo byla ohrožena stavebními úpravami.